Retrieveři dostali svůj název právě od přinášení věcí a zvěře. Česky jim říkáme přinašeči!!!!! Jsou to psi pořád ještě u nás NOVÍ a tak se často cvičí jako jiná plemena. Mnoho se u nás o jejich výcviku nevědělo. Nyní už to přestává platit. Naší kynologové již poznali zkoušky retrieverů v zahraničí a potažmo tím i jejich specielní výcvik. Dnes je u nás již k dispozici jak literatura tak i audiovizální technika. Existuje i specielní klub, který se tímto výcvikem právě zabývá - Retriever sport CZ. Tak jak na to?

Naší retrieveři přicházejí na svět s instinktem k přinášení. Někteří více, jiní méně. Jen na nás je, abychom tento instinkt dále co nejvíce rozvinuli. S tímto je nejlépe začít okamžitě. První věcí je samozřejmě vypěstovat ve štěněti touhu po hravém aportu. Vyplatí se nám to, ale až později. Nejprve se musíme nadchnout sami, štěně postupně vydráždíme tím, že aportlíkem poškubáváme a kroužíme s ním kolem mordy psa. Když je psík dostatečně vzrušen odhodíme aportlík. Když nám jej štěně přinese, znovu jej vydráždíme a okamžitě odhazujeme. Pro štěně je to lov, který začne milovat. Nikdy si nesmíme podržet aportlík mezi vrhy příliš dlouho. Štěně musí dojít k přesvědčení, že když aportlík přinese, hra pokračuje. Když zjistíme, že již není třeba štěně vydražďovat cukáním s aportlíkem kolem jeho mordy, přestaneme s tím a aportlík jen odhodíme. Štěně radostně povzbuzujeme. Dbáme na to, aby štěně přineslo aportlík nám až do ruky. Netrváme na tom, aby s aportem předsedalo. Retrieveři všude na světě odevzdávají aporty a zvěř přímo do ruky. Je to v praxi asi dvakrát rychlejší a psi také s aporty rychle přibíhají. Začneme-li s výcvikem předsedání ihned se zmenší rychlost jakou pes aport svému pánovi přináší.

Ne všechna štěňata se naučí do ruky přinášet aport snadno. Když se pes na zpáteční cestě zastaví a kouká na vás a neví zda vám ho má přinést a nebo si ho nechat pro sebe, tak běžte od něj, tleskejte rukama, volejte jeho jméno a vše dělejte vzrušeně. Když vás opět zezadu předbíhá vezměte mu aportlík. Mohutně jej pochvalte a ihned mu jej zase odhoďte! Štěněti, které aport upustí a potom ignoruje, musíte ukázat,že to není to co chcete. Hrajte si znovu se štěnětem tak, že mu kroužíte aportlíkem kolem hlavy. Vše dělejte radostně a vesele až se vám podaří jej znovu vydráždit ke hře.

Když štěně aportlík zvedá, velíme povel drž! Tento povel opakujeme. Jestliže štěně odmítá, podržíme mu aportlík v mordě a opakujeme povel drž. Se psem se nikdy o aportlík nepřetahujeme, abychom u něj nerozvinuli příliš silný stisk. S přibývajícím věkem stále zintenzivňujeme hravý aport. Každý den mu věnujem aspoň dvakrát 5 minut! Musíme tuto práci udělat tak dobře, aby hru s aportem miloval, aby se do ní přímo zbláznil. Dále aport zdokonalujeme v tom, aby se pejsek naučil hledat aport ne zrakem, ale čichem. Aport mu začínáme házet do stále vyšší krytiny.

Při hravém aportu neházíme psovi klacky, míčky, kameny nebo jiné hlouposti. Používáme zásadně aportlík! Nezatěžujme psovi hlavu nesmysly. Asi v 6 měsících by štěně mělo umět sedět dokud není aport odhozen a čekat na ukázání rukou ve směru aportu a vyrazit pro něj až na náš povel. Vzdálenosti pro aport stále zvětšujeme až do 100 metrů. Při tomto výcviku nikdy nedopustíme, aby náš mladý pes hledání aportu vzdal! Když jej nedonese musíme jít s ním a aport nalézt! To je velmi důležité. S přibývajícím věkem zvyšujeme i obtížnost terénu.

Další zdokonalování aportování u retrieverů dosáhneme výcvikem ve vodě. Ale to až v další části našeho povídání o výcviku retrieverů!

 

Autor: Mgr. Blecha