Lovecké psy v hlavní podstatě chováme a cvičíme právě proto, aby nám dohledali zvěř, kterou myslivci jen postřelili a která např. zapadla do těžkého terénu a člověk jí jen těžko může najít a v případě nálezu mu tato jěště může uniknout. Nebo aby lovecký pes přinesl např. zajíce, který je lehce postřelen a jěště unikne stovky metrů. Potom přijde práce a příležitost pro psa, který takovouto zvěř musí vystopovat, případně jěště i štvát a tuto zvěř po dostihnutí z velké vzdálenosti přinést. Jednoduše řečeno lovecký pes dobře vycvičený, prodlužuje lovcům jejich nedokonalé smysly. Jak na takovou těžkou práci psa připravit a vycvičit?

Dohledávka. Jak jí provést na zkouškách je podrobně popsáno ve ZŘ. Hlavní alfou a omegou dohledávky je, že jí zásadně provádíme se psem PROTI VĚTRU! Začínáme s výcvikem tehdy, když pes dobře aportuje zvěř. Musíme mít na paměti, že pes při výcviku musí pochopit co od něj vlastně požadujeme. V začátcích házíme zvěř na viděnou, potom do krytu-nějaký porost do výše cca 30 cm opět na viděnou a teprve když pes toto zvládá, odkládáme pohazujeme zvěř tak, aby to pes neviděl. Kdykoliv psovi dáme zvěř do krytu a necháme jej ji dohledat, hned v začátcích vidíme jak pes začíná pracovat nosem. Při dohledávce nesmíme dávat povely aport nebo přines, ale zásadně HLEDEJ nebo ZTRATIL případně HLEDEJ ZTRACENOU. Psa při vypracování dohledávky stále pozorujeme, kdy pohozenou zvěř navětří, zda jde k ní a zda jí okamžitě bez povelu aportuje. V případě, že pes zvěř navětří a má jen málo snahy zvěř uchopit a přinést dáváme ihned povel aport a trváme na tom, aby pes za všech okolností zvěř přinesl. V době kdy nám náš pes dohledává zvěř na 20 kroků, začínáme dohledávku dělat obtížnější tím, že prodlužujeme vzdálenost až na 50-60kroků.Dalším ztížením je, že zvěř k pohození nenosíme směrem kudy později vyšleme psa, ale pohazujeme jí z protější strany, abychom psovi práci nezjednodušovali tím, že k dohledané zvěři vede vlastně naše stopa. Zvěř musí pes dohledat proti větru bez jakékoliv stopy v „nepopsaném terénu“.

Vlečka neboli přinášení zvěře na dálku. Opět, jak tuto disciplínu provést na zkouškách, je přesně popsáno ve ZŘ. Vlečky jsou disciplíny na kterých nejvíce psů neuspěje, protože nebyly dostatečně procvičené a nebo metodicky nebyly řádně se psem připraveny. Základem je, že pes musí opět dobře aportovat zvěř, dalším výborným předcvičením je stopa vůdce, kterou nacvičíme v lese aspoň do 300m s různými háky, oblouky a protistopami,abychom nabyli přesvědčení, že nás pes vždy na 100% vystopuje. Při vlastním výcviku je nutno přecházet pozvolna od nejlehčího úkolu k stále těžším. Hlavní zásadou této práce je, že se vždy provádí zásadně PO VĚTRU. Důležité při výcviku je také nepřetěžování psa. Tato práce klade na psa dost požadavků na jeho psychiku která se unaví dříve než stránka fyzická. Za jeden den cvičíme maximálně 3 vlečky.V začátcích je třeba cvičit hlavně brzy ráno a nebo naopak až navečer, protože v tuto dobu jsou psi v optimální fyzické kondici. V poledne jsou nejvíce utlumeni. Až pes vlečky ovládá začínáme je cvičit i za poledne. V tuto dobu jsou totiž nejčastěji prováděny na zkouškách.

Na začátek začínáme se zvěří, kterou psi nejraději aportují. Tou je budˇ králík nebo bažant. Napoprvé natáhneme vlečku rovně asi 100 kroků s králíkem po louce s krátkou trávou. Psa dáme asi na 5m šňůru. Přivedeme jej na začátek (nástřel) a necháme jej řádně vyšetřit. Potom velíme povel stopa a psa pomalu vedeme po vlečce. Snažíme se, by pes stopoval s nízkým nosem.Kdykoliv dá pes nos na zem silně jej pochválíme. Až dojdeme nakonec vlečky psa uvolníme a dáme povel přines. Jakmile pes zvěř uchopí, otočíme se a utíkáme zpět na nástřel. Pes nás vždy ochotně následuje. Zde si necháme zvěř správně odevzdat a velmi psa pochválíme. V další části, kdy pes už pěkně na šňůře stopuje, pouštíme jej asi 20 kroků před zvěří na volno, pes už určitě dojde ke zvěři zavelíme přines a zase utíkáme zpět a vlečku tak ukončíme. Vypouštění volné stále prodlužujeme až jej nakonec pouštíme asi po 20 krocích od nástřelu jak říká ZŘ. Když se stane, že pes vlečku nevypracuje, nenasazujeme jej znovu volně, ale připneme na šňůru a necháme vlečku vypracovat na ní. V další etapě vlečku prodlužujeme až na 200 kroků. Když i toto náš pes začne zvládat, začneme na vlečce dělat tzv. háky. Nejprve jeden, potom druhý a současně měníme i směr háků. Jednou doleva, podruhé doprava. V dalších etapách vlečky psovi ztěžujeme změnou povrchu, děláme vlečky i v lese, měníme zvěř a prostě vymýšlíme si, jak to našemu psovi udělat jednak rozmanité a jednak stále složitější, aby nám na zkouškách vždy udělal jen a jen radost. Takto dobře připravený pes i při skutečném lovu dělá svému páničkovi jen a jen radost.

Poslední rada na závěr. Vlečky nikdy nepodceňujte a vězte, že je to disciplina pravdy a žádný rozhodčí na světě vám jí neodpustí. Také si pamatujte, že není takový pes, který na vlečce někdy nezklame. I zde platí, že i mistr tesař se utne!

Příště něco o výcviku na barvě spárkaté zvěře.

 

Autor: Mgr. Blecha