Dominantní práce retrieverů je přinášení drobné zvěře ve všech přírodních podmínkách. Zejména přinášení z vody a další vodní discipliny jsou parádními disciplinami retrieverů. Odborníci a lovci mohou namítnout, že vodní práce skvěle zvládají i jiná lovecká plemena. Ano, je to pravda, ale hlavní rozdíl mezi retrievery a ostatními je v tom, jak vodní práci vykonávají v ledové vodě. Práce při lovu kachen a husí v listopadu a prosinci (jen husy) je už doménou jenom retrieverů. Ostatní plemena tuto těžkou práci vykonávají jen se sebezapřením a to ještě jen někteří jedinci. Ale i přes tyto vlohy pro vodní práci je jí nutno cvičit. Jak tedy začít a provádět výcvik vodní práce? Na zkouškách se zkouší přinášení kachny z hluboké vody, dohledávka kachny v rákosí, prohledávání a nahánění v rákosí, ochota do hluboké vody. Nově od příštího roku to bude i aport dvou kachen z hluboké vody.

Při přípravě psa již od štěněte jej navádím k vodě a snažím se, aby mladý pes s vodou do styku často přišel. Navádím jej na kaluže, skáčeme a chodíme přes různé potůčky apod. Všímám si jak se k tomuto živlu mladý pes staví. Budoucí dobrý vodař nevynechá žádnou možnost jak se aspoň vodou projít, proběhnout apod. Často jej vodím do blízkosti rybníka, kde jsou kachny a jiná vodní zvěř. Nechám jej procházet krajem rákosí a mladý retriever poznává, že i zde je zvěř a to jej do vody také více přitahuje. Voda je mu stále bližší. S vlastním výcvikem s plaváním začínáme až se po jaru voda trochu oteplí. Využijeme staršího psa, který rád do vody chodí a náš mladý pes se určitě s ním do vody strhne. Když už pes do vody chodí a nebojí se jí, začneme s nácvikem aportu z vody. Předpokladem je, že pes aportuje na souši. Nejprve házíme aport tam kam pes dojde. Později vzdálenost od břehu stále více zvětšujeme, až pes musí pro vhozený aport plavat. Někdy zpočátku pes“hrabe“, ale to je běžné a s přibývající praxí toto vymizí. Nácvik provádíme v místě, kde je břeh pozvolný a teprve potom přejdeme na hlubokou vodu. Také zde dodržujeme zásadu, že nejdříve pes plave pro blízké aporty a s jeho praxí vzdálenosti na vodě prodlužujeme.

Ochota do hluboké vody je často dosti velký problém i pro zkušené cvičitele. Pes, který výborně chodí pro vhozené aporty, někdy nechce nebo špatně chodí na hlubokou vodu bez aportu. Často toto vidíme na SZVP. Problém je v tom, že pes není dobře motivován a neví proč má do vody jít. Hlavní výcvik a řešení celého problému je v tom, že to co od něj požadujeme ve vodě, jej naučíme na suchu. Pes musí ovládat povel vpřed na který vyběhne alespoň 30 kroků dopředu a potom jej zastavíme. Okamžitě ukážeme doleva a pes tam musí jít. Z této polohy jej musíme dostat po zastavení zase doprava a pořád dokola. Když toto dobře ovládá na suchu, půjde to i ve vodě. Dohledávký v rákosí cvičíme jako dohledávku na suchu. Pes na povel „hledej“ musí do rákosí a TAM HLEDÁNÍM PROTI VĚTRU NAJDE ZVĚŘ A TUTO PŘINESE VŮDCI. Začínáme tak, že před psem nejdříve na viděnou házíme kachnu do rákosí a s malou časovou prodlevou jej pro kachnu posíláme. Čas od vhození kachny až po vypuštění psa stále prodlužujeme. Když toto pes plní k naší spokojenosti, tak jej již nenecháme dívat se a pošleme jej hledat naslepo. Když kachnu dohledá a přinese, velmi jej pochválíme. Zásadou je , že kachnu vždy necháme hledat proti větru. Dále, při této disciplíně, dbáme na to, aby vhozená kachna dopadla na zem nebo vodu. Nesmíme dopustit, aby zůstala viset na vysokém rákosu. V takovém případě je pro psa nedohledatelná a psa bychom více kazili, než cvičili.

Když to pes ovládá a složíme s ním zkoušky, dopřejeme mu opravdový vodní lov. Nezáleží na tom jestli jsme lovci nebo ne. Necháme se prostě jako psovodi na lov kachen zvát. Myslivci nikdy nemají dost dobrých psů pro lov kachen. Rádi nás pozvou a tam teprve utvrdíme náš výcvik praxí a první přinesená kachna z vody nebo rákosí, na kterou předtím nesáhla lidská ruka, nám bude tou nejlepší odměnou za náš výcvik retrievera ve vodní práci. Příště: Jak cvičit dohledávky a vlečky.

 

Autor: Mgr. Blecha