Labrador Retriever

The Labrador Retriever originated in Newfoundland (now part of Canada) and was brought to Great Britain in the early 19th century. Its ancestors were the St. John’s Dogs, smaller water dogs used by local fishermen to retrieve fish, nets and other equipment from the water.

In Great Britain, the Labrador Retriever was further developed, particularly by the British aristocracy, as a specialised gundog for retrieving game. Emphasis was placed on excellent scenting ability, willingness to work in partnership with its handler, a steady temperament, and reliable retrieving both on land and in water.

Over time, the Labrador Retriever became one of the world’s most popular retriever breeds. Today, it continues to excel not only in the shooting field but also in a wide range of roles, including assistance and guide work, animal-assisted therapy, search and rescue, and a variety of dog sports. Thanks to its steady temperament and friendly nature, it is also one of the world’s most popular family dogs.

Je naprosto zásadní používat genetické testy správně! Je třeba si uvědomit, že přenašeč (carrier) je především zdravé zvíře a díky genetickým testům je možné tyto přenašeče využívat v chovu bez rizika narození postiženého štěněte. Vyřazování přenašečů naprosto zbytečně drasticky zmenšuje genofond plemene. Proto je důležité testovat nejen chovné psy, ale i feny a podle výsledků volit partnera, který bude co nejméně příbuzný, bude odpovídat typem a vhodně vyváží slabiny feny a nebude přenašečem téhož defektu jako fena. Není žádoucí využívat pouze psy čisté „na všechno“. Je třeba si uvědomit, že na mnoho jiných nemocí genetické testy nejsou a právě jejich výskyt může kvůli zmenšování genofondu v budoucnu dramaticky stoupnout.

Z chovu by zásadně měla být vyřazena všechna zvířata, která nejsou zdravotně způsobilá, bez ohledu na splnění formálních chovných podmínek. Zdravé zvíře neznamená pouze nulové kyčle a několik negativních genetických testů. Do chovu by neměli být zařazováni jedinci s onemocněními či vadami, na které genetické testy neexistují nebo které se mohou projevit až v průběhu života, zejména epilepsie, srdeční vady, poruchy štítné žlázy, metabolická a autoimunitní onemocnění, těžké alergie a chronické kožní problémy, entropium, ektropium, OCD, oboustranná ruptura kolenních vazů, spondylóza, luxace patelly apod.

Chov je především dlouhodobá odpovědnost vůči plemeni, budoucím štěňatům i jejich majitelům. Zatajování nebo zlehčování zdravotních problémů v rodokmenu vede k jejich dalšímu šíření v populaci a může znamenat celoživotní zdravotní obtíže pro potomky i značnou zátěž pro jejich rodiny. Každé štěně, které se narodí, bude po mnoho let sdílet život se svými lidmi — proto je etickou povinností chovatele usilovat o to, aby mělo co nejvyšší předpoklady pro zdravý a kvalitní život. Otevřenost, poctivost a sebekritický výběr chovných jedinců jsou základním předpokladem odpovědného chovu.